Zuzana:
Sokol slaví 150 let. Chodila jsem z donucení tatínka v dětství každou středu do oddílu brněnské sokolské župy. Před námi dětmi chodily do tělocvičny nezvykle čiperné paní, které na sebe halekaly "sestro". Co bylo dříve pro mě sportovním spolkem za málo peněz, to dnes chápu snad i v tom kontextu občanském a v dobrém slova smyslu buditelském. Babička chodila do vysokého věku do Sokola a další cvičenky jí přišly blahopřát po letech k osmdesátinám, i když jí složily báseň, ve které ji nazývaly "Baruškou" (babička je Jaruška), šlo minimálně o dojemné gesto.
"Během války bylo popraveno 1212 sokolů a dalších 10 400 vězněno, mučeno", dočetla jsem se na Wikipedii. Kvůli krádežím v obchodě to zřejmě nebylo. Ať Sokol zůstane naplněný myšlenkou pospolitosti, odvahy a antické kalokagathie, to bych mu přála. "Tužme se."

Adéla:
Rodiče mě od malička vedli ke sportu. Z počátku nevypadalo jejich úsilí moc nadějně, ale pak se to s nástupem do Sokola zlomilo. Tedy, ne přímo s nástupem. Chvíli to vypadalo, že mě snad ani nepříjmou, protože záporné číslo v hodu míčem jsem měla jediná. Nakonec zřejmě zvítězil bratrský duch a přijali mě.
Když jdu kolem budovy Sokola, vzpomenu si na zábavně naplněná odpoledne, vůni antuky a automat na instantní polévku.
Jsem hrdá na to, že Sokol dokázal i přes všechny nepřízně ve své dlouhé historii vytrvat v  předávání základní sokolské myšlenky, kterou je všestrannost vývoje lidské osobnosti.
Organizaci Sokol přeji spoustu nových členu, kteři pochopí, že i v dnešní době je nutné držet se těchto, byť již 150 let starých, ideálů, protože morální přístup k životu a rovnováha těla a ducha jsou základem spokojené společnosti.

ČOKOVOKO
nejsyrovější a nejznámější z hudebně nenadaných kapel v Brně