Srdečně vás zdravím sokolským ,,Nazdar“. Ačkoliv mám 85 let, jsem stále srdcem sokolka. Sokol byl pro mě od mých sedmi let něco krásného, vznešeného, zdravého, kamarádského a hlavně vlasteneckého. A v to věřili i moji dva bratři. Za tzv. první republiky nás učitelé vychovávali k lásce k vlasti a slušnosti a úctě k rodičům, učitelům, starším lidem a k hrdosti, že jsme Slované. Milovali jsme tatíčka Masaryka, a Sokol - to bylo pro nás něco povznešeného.
Pocházím z rodiny moravských Holomků. Větší část rodiny, 33 mých drahých, proletěla komínem v Osvětimi. Je pochopitelné, že nacisté Sokol zrušili - mnoho sokolů bylo za války umučeno. Stejné zatracení přišlo i v době komunismu.

Byla jsem sokolka a poctivě chodila do Sokola od svých sedmi let, až do roku 1945. Po provdání jsme se s manželem nastěhovali do pohraničí, a tam jsem už jako žena chodila opět do Sokola velmi ráda. Bohužel krátce na to přišel rok 1948 a s ním i konec Sokola. Ale my jsme byli v srdci stále sokoli. Když jsme přišli do cvičení v pondělí a ve čtvrtek večer, pozdravili jsme se ,,Nazdar sestry!“ ,,Čest práci“ ať si říkají jiní. V roce 1950 jsme už ani nahlas nesměli vyslovit, že jsme sokolové. Přišel ale 1. máj a Národní výbor připravoval průvod městem. Náš bývalý sokolský náčelník, ředitel pošty, bratr Vaďura nás všechny pozval do tělocvičny a řekl: ,,Sestry a bratři, na prvního máje jdeme do průvodu v sokolských krojích a budeme společně zdravit občany silným ,,Nazdar!“. Samozřejmě jsme souhlasili. Brzy ráno jsme se oblékli do slavnostních krojů a vyrazili.Mávali jsme vlajkami a volali ,,Nazdar!“. Diváci, kterých bylo kolem mnoho z Jeseníku i okolí, nás srdečně zdravili. Jen soudruzi na slavnostní tribuně šťastní nebyli. Po skončení jsme odešli domů s radostí, že jsme jim dali jasně najevo, že jejich kecy poslouchat nebudeme. Hned na druhý den bratra Vaďuru zatkli a odsoudili na 2 roky. Po propuštění se stal rozvazečem balíků na poště, kterou kdysi poctivě řídil.

Jsem a budu stále sokolka, to Vám přísahám a to mi věřte.

EMÍLIE MACHÁLKOVÁ
přeživší romského holokaustu