Vzpomínky na Sokol mě opravdu vždy potěší. Zvláště, když si připomenu dva nezapomenutelné okamžiky. Oba se vážou k sokolským sletům. Ta první z roku 1948, kdy jsem jako čerstvá dorostenka pochodovala při vztyčení vlajky na Strahově, a ta druha, snad ještě emotivnější, na tribuně, při prvním sokolském sletu po pádu komunismu v roce 1994. Byl to vždy nádherný pocit sounáležitosti se svoji rodnou zemí.
Uvědomuji si, jak silně sokolská myšlenka přivádí lidi k opravdovému vlastenectví, kterého se teď někdy nedostává.
Proto Sokolu přeji, aby svými zásadami nadále mohl posilovat v národě slušnost, odpovědnost a lásku k vlasti.

JANA KÁNSKÁ
dcera Milady Horákové