Česká obec sokolská si letos připomíná sto padesát let trvání Sokola. Tento původně tělovýchovný spolek začal záhy blahodárně působit ve společenské, kulturní a politické oblasti. Sokol se od prvopočátku vyznačoval vysokým stupněm demokratičnosti, a ač se postupně stával masovou organizací (ve svém vrcholném meziválečném období měl na 800.000 členů), neslevil z mravních nároků na každého jednotlivce. Věk, pohlaví, náboženské vyznání, politické přesvědčení, společenské postavení či majetkové poměry zde nehrály roli. Pro generaci našich rodičů a prarodičů, kteří se v něm aktivně angažovali, znamenal Sokol společenství lidí, kde každý mohl podle svých schopností a možností přispět k naplňování ideálu antické kalokagathie, souladu zdravého tělesného, duševního a mravního rozvoje, ideálu, jenž nebyl cizí ani J. A. Komenskému. Vychovával ke zdravému vlastenectví a zvláště v menších městech a na venkově se sokolské organizace staly přirozenými středisky společenského a kulturního života – kolik jen sokoloven bylo postaveno z dobrovolné obětavosti!

Nemůže proto udivit, že sokolové sehráli nezastupitelnou roli při vzniku samostatného československého státu, a stejně tak nemůže překvapit, že pozdější utlačovatelské režimy jejich činnost omezovaly či přímo zakázaly. V době protektorátu představoval Sokol nejlépe organizovanou odbojovou organizaci a jeho nejlepší představitelé zaplatili za svou činnost cenu nejvyšší. Bez jejich účinné podpory by se statečným československým výsadkářům před sedmdesáti lety nebylo zdařilo vykonat ortel nad R. Heydrichem.

V letošním jubilejním roce je jistě potřebné a užitečné připomenout si slavné kapitoly ze života Sokola, neméně důležité ovšem je také zamyslit se nad posláním Sokola v současném světě, jehož vnější kulisy se v průběhu tolika desítek let změnily. Jsem však přesvědčen, že tyto vnější změny nemohou ovlivnit či potlačit platnost pozitivních principů, z nichž Sokol vyrostl a při jejichž respektování vzkvétal: je to v prvé řadě ryzí amatérismus v nejlepším slova smyslu – sportování pro radost a vnitřní uspokojení, nikoliv honba za rekordy na hranicích lidských možností. S tím souvisí i relativně nízké nároky na vybavení, a tudíž značná finanční soběstačnost a nezávislost na mnohdy pochybných sponzorských zdrojích. Sokol se dále v minulosti osvědčil jako přirozený a účinný nástroj mezigeneračního porozumění, a zdá se mi (alespoň pokud jsem schopen sledovat přípravy a nácvik na letošní 15. všesokolský slet), že se mu daří v této tradici úspěšně pokračovat. Přeji Sokolu, aby se zdárně rozvíjel i v dalších letech a přispíval tak v duchu odkazu svých zakladatelů k výchově sebevědomých občanů, zodpovědných za sebe, svou obec i svůj stát. Patří mu za to náš dík.

JIŘÍ DRAHOŠ
předseda Akademie věd České republiky