Když si připomínám začátky Sokola v poslední třetině XIX. století, nemohu neobdivovat úsilí jeho zakladatelů o výrazně český a nejenom sportovní spolek, a také nadšenou odezvu, se kterou sokolskou myšlenku přijala tehdejší česká veřejnost; šlo vlastně o mimořádné vzepětí národního obrození, které politicky vyvrcholilo v době I. světové války, byť rakouské úřady v r. 1915 Sokol příznačně zakázaly. Sokolové hráli významnou politickou a dokonce vojenskou roli v době říjnového převratu v r. 1918 i v prvních letech po vzniku Československa.           

Podobně statečně se zachovali v době mobilizace v r. 1938. Nacisté Sokol opět příznačně zakázali ihned po vzniku Protektorátu a zcela soustavně likvidovali přední členy a funkcionáře Sokola. Více než 1 200 sokolů bylo popraveno a více než 10 tisíc vězněno. Nacisté dokázali velmi přesně identifikovat tehdejší národní elitu a cíleně se ji snažili zdecimovat.
Poválečnou obnovu Sokola si pamatuji už z vlastní zkušenosti. Sokolská obec tehdy čítala neuvěřitelný milion členů a vyvíjela nejenom sportovní, ale tradičně vzdělávací aktivity směřující k obraně svobody a lidských práv. Toto krátké, leč slavné, období vyvrcholilo v létě 1948, kdy XI. všesokolský slet a průvod v Praze byl posledním veřejným znamením odporu demokraticky smýšlejících občanů proti komunistickému puči.

Situace se pak téměř doslova opakovala - i komunisté měli zcela jasno, kdo patří k elitě národa, a tak mnozí sokolové přicházeli o prestižní zaměstnání, končili opět ve vězení a v lepším případě v exilu.
Naštěstí měl Sokol velmi aktivní pobočky v mnoha státech Evropy i zámoří. Do USA odešly hlavní osobnosti tehdejší sokolské obce, Prof. Marie Provazníková a JUDr. Antonín Hřebík. Zejména paní profesorku si pamatuji, jak k nám hovořívala v pořadu "To byl Sokol" ze zahraničního rozhlasu a jak nás její slova posilovala v dlouhých letech nesvobody. Myslím, že je velmi symbolické, že se dožila požehnaného věku 100 let a zažila tedy ještě pád komunismu ve střední a východní Evropě. Tehdy mohl Sokol opět jako bájný pták Fénix povstat z popela a patří dnes k nejpočetnějším českým společenským organizacím.

To svědčí o životnosti myšlenek otců zakladatelů, protože zatímco vnější okolnosti v naší zemi se od konce XIX. století výrazně měnily - bohužel nezřídka k horšímu - Sokol řečeno Komenského slovy přestál vichřice hněvu a nyní se může svobodně rozvíjet, což přináší nové příležitosti a přirozeně i nutnost vyrovnat se proměnami společenské atmosféry v naší zemi.

Připadá mi, že největší zázemí má dnes Sokol spíše na venkově než ve velkých městech. Zatímco obyvatelé velkoměst se většinou nechávají bavit profesionálními baviči, tak na venkově je tomu obráceně - lidé mají k sobě blíž a jsou aktivnější jak ve sportu tak i v kulturních a společenských akcích, od plesů přes ochotnické divadlo až po společné vlastivědné zájezdy a další akce, při nichž se stmeluje celá obec včetně chalupářů z okolních měst i velkoměst.

Tak je Sokol i po půldruhém století od svého vzniku docela dobrou zárukou, že tělesnou zdatnost i kulturní rozhled příštích generací českého národa nám budou moci v okolní Evropě zase závidět, jako tomu bylo ve slavné sokolské minulosti.

JIŘÍ GRYGAR
astronom a astrofyzik