Drahé sokolky, vážení sokolové,

Bylo by ode mne troufalé, ne-li neomalené, kdybych společenství bezpočtu statečných, vytrvalých a obětavých žen a mužů, lidí všech věkových kategorií, následovníku těch, kteří v minulosti oddaně a nezištně sloužili nejen dobré věci ale i své vlasti, ať v době, kdy projevovat své vlastenectví bylo spojeno i s obětí ztráty svobody či oběti největší, ztráty života, nebo při budování demokratického společenství republiky Československé, jakkoli poučoval či vzkazoval, co a jak má do budoucna dělat.

Je pro mne poctou, že mnozí sokolové, kteří byli jak v době nacistické okupace, tak i v době komunistické totality na straně svobody, práva a demokracie, bojovali proti sílám zla a pomáhali a chránili slabé a bezbranné, byli persekvovaní a vězněni, se stali mými přáteli. Jejich střízlivý a občanský přístup k druhým, plnění úkolů, které s příslovečnou sokolskou samozřejmostí vzali za své, mi bylo školou. Zároveň jsem se od nich naučil, že svoboda jedince je odvislá od vzájemného respektování a úcty k druhým, že pomáhat slabým a bránit bezbranné je naší povinností, že bráníme li druhé, bráníme zároveň i sebe a bráníme li sebe, bráníme jiné. Že bez vzájemné pospolitosti a věrnosti jsme snáze porazitelní.

Zdá se, že dnešní doba hodnotám, které jsou krédem každého člena sokolské obce, není nijak nakloněná. Že poctivost, čest, nezištnost, tolerance a oddanost, k nimž byli a jsou sokolové od útlého věku vedeni, se do dnešního světa nehodí, že jsou přežitkem, starým železem.

Opak je pravdou. Dosažená politická svoboda po pádu železné opony, pluralita názorů a zastupitelská demokracie ještě nejsou garantem fungujícího právního systému. Bez mravních a morálních principů a jejich dodržování nelze budovat demokratické zřízení, neboť svoboda bez pravidel, bez smyslu pro povinnost a zodpovědnost se díky člověčí přirozenosti zvrhne v anarchii, kdy dravčí sklony, sobectví a bezohlednost převáží nad těmi, které z lidí dělají ušlechtilé jedince.

Neznám jiné společenství lidí, občanů, které bez rozdílu pohlaví, vyznání či náboženského nebo politického přesvědčení dokázalo nezištně a dobrovolně pracovat pro celek, uplatňovat a prosazovat ideály všelidských mravních hodnot, tak jako Sokol. V době svého vzniku byl Sokol nositelem pokroku, svobodných myšlenek. V dobách útlaku patřili sokolové k nejstatečnějším, nejodvážnější a nejobětavějším odpůrcům zločinných režimů.
Ač se zdálo, že padesát let existence obou totalit v naší vlasti zcela vymazalo z pamětí lidi vše, co Sokol představoval, že jeho význam pominul a že už dnešní generaci nemá co říci a dát, 150. výročí od jeho založení a jeho existence dokazují opak.

Myšlenky, jichž je Sokol stále nositelem, skutky, které nespočet sokolek a sokolů vykonali, drobná a vytrvalá práce každého z nich na poli vzdělávání, kultivování společenského prostředí, věrnost demokratickým principům, smysl pro spravedlnost, entuziasmus a skromnost, respekt k tradicím, toť vše jsou nezbytné hodnoty a kvality, které stále i dvacet lete po listopadu 1989 jsou nejen potřebné, ale zcela nezbytné, pokud chceme žít v demokratickém a právním státě.

Říká se, že nikdy nevstoupíš do téže řeky. Lze však vstoupit do téhož koryta, jimž ta řeka protéká. Sokol je řečištěm, které je stále týmž, jimž bylo před 150 lety. Přesto, že se zdálo, že řeka vyschla, věřím, že pramen nevyschnul. Věřím, že mladí lidé budou při konfrontaci se stavem dnešního světa, čím dál víc inklinovat k myšlenkám a hodnotám, které již 150 let provázejí existenci a smysl Sokola, neboť víra sama o sobě bez skutků, které provází jeho existenci, jsou jako řeka bez vody.

Ve velké pokoře a úctě

JOHN BOK
disident, občanský a politický aktivista