Sestry a bratři sokolové,

je pro mne potěšením, že vás mohu pozdravit u příležitosti 150. výročí založení Sokola a alespoň touto cestou poděkovat za to, co jste pro naši zemi vykonali a co pro ni i dnes na celém světě konáte. V našich dějinách není jiné organizace, která by po sto padesát let tak neúnavně a odhodlaně pracovala ku prospěchu celého národa, která by na obhajobu vysokých mravních principů, které jí dali do vínku zakladatelé J. Fügner a M. Tyrš, položila tolik obětí a životů.

Čím to je, že se Sokol tak hluboce zapsal do našich dějin? Je to jen shoda okolností, že již za rakouské monarchie bylo tolik jeho členů pronásledováno a zatýkáno a že v roce 1915 byl Sokol zcela zakázán? Proč se právě Sokolové jako první stavěli do řad našich legionářů? Je to pouhá souhra náhod, že starosta Sokola dr. Josef Scheiner patřil mezi nejvýznamnější členy domácího odboje, tzv. Maffie, že k nejbližším spolupracovníkům T.G. Masaryka v cizině patřili zase hlavně Sokolové jako Voska, Rudiš – Jičínský, Košař či dr. Fisher? Že sokolská organizace prakticky jako jediná (!) poskytla peněžní prostředky na podporu zahraniční činnosti Masaryka, Štefánika a Beneše? Čím to, že po mnichovských událostech v roce 1938 to byli opět především Sokolové, kdo se aktivně postavil proti nacistické okupaci? Již v dubnu 1941 byla činnost Sokola zastavena, o šest měsíců později byl z příkazu R. Heydricha rozpuštěn. A byli to zase zejména Sokolové a jejich podzemní skupina Jindra, kdo našel odvahu ukrývat české parašutisty, vykonavatele atentátu na Heydricha. Přes 11.000 sokolských sester a bratrů bylo zatčeno, téměř 4.000 z nich bylo umučeno a popraveno. A jak je možné, že po krátkém vzkříšení v době znovunabyté svobody netrvalo ani pět let a komunistický režim v roce 1950 Československou obec sokolskou zcela zlikvidoval?

Odpověď je vcelku jednoduchá. Nejedná se o žádné nahodilé souvislosti, je to zákonitě dáno hodnotami, na kterých byl Sokol vybudován, na kterých vytvářel nový styl života, je to dáno mravními pravidly, ke kterým vedl své členy a k nimž se oni vždy hrdě hlásili. Sokol vychovával k národní uvědomělosti, k ryzímu vlastenectví, k ukázněnosti, k obětavosti pro celek, vychovával k rovnosti a k boji za pravdu, ale také k odvaze postavit se proti silám zla, které svobodu a demokracii ohrožují. Sokol se stal ztělesněním těchto národních a morálních ideálů a právě pro tyto hodnoty byl tak nebezpečný všem režimům omezujícím demokracii a lidskou svobodu, všem diktaturám.

„Bez Sokolů by nebylo legií a bez legií by nebylo Československa,“ tak vysoce hodnotil po válce jejich příspěvek pro československou samostatnost Masaryk. A když si v exilu v roce 1916 E. Beneš stěžoval malíři E. Fillovi, že jen málo lidí je ochotných přispět na odboj, prohlásil: „Lidé u nás doma jsou zdrženliví, až na nepatrné výjimky. Takovou výjimkou je Sokol.“ I později Beneš uznal mimořádný význam sokolstva: „Vzestup našeho národa si nelze představit bez Sokola, bez sokolské myšlenky. Pevnou víru v demokracii, v rovnost národní a občanskou, ve věrnost národa a lidu, dávala nám idea sokolská.“

Právě kvůli principům, které od svých zakladatelů dostal do vínku, nemohl Sokol konat jinak. Opravdová bratrská rovnost a prostá úcta člověka k člověku, láska k vlasti nebo boj za svobodu a pravdu, to jsou ideály, které Sokol vštěpoval svým členům. Bylo-li mu znemožněno tyto ideály naplňovat doma, odešli Sokolové do zahraničí, aby zde udrželi a dále rozvíjeli jeho tradici, a to zdaleka nejenom mezi zahraničními Čechy, ale mezi všemi, kdo se k těmto ideálům hlásili. Nepřekvapí proto, že první zahraniční sokolská jednota vznikla hned po založení Sokola Pražského ještě v roce 1862 ve Švýcarsku a že v roce 1865 byla založena i první jednota ve vzdálených Spojených státech amerických, a to v St. Luis ve státě Missouri. Brzy poté se Sokol rozšířil po celé Americe, současně nacházel své horlivé stoupence v evropských zemích, ať už to byla Jugoslávie, Francie, Švýcarsko, Německo nebo dokonce vzdálená Jižní Amerika či Austrálie. Sokol v exilu však nezůstal jen u hlásání těchto ideálů: stejně tak, jako se v obou válkách zapojil do boje za svobodu, i po únoru 1948 se aktivně se postavil proti komunistické diktatuře, na útisk doma upozorňoval vysoké politiky stovkami dopisů a prohlášení a svými akcemi, které se staly manifestací boje za svobodu, které otvíraly oči široké zahraniční veřejnosti, ne vždy znalé našich poměrů. Osobně jsem měl možnost se účastnit XI. všesokolského sletu v Praze v roce 1948, který byl posledním sletem před zákazem Sokola v komunistickém Československu, ale zároveň i poslední příležitostí veřejně projevit postoj k nastupující komunistické diktatuře. „Ni zisk ni slávu, je jen jedna čest, pro život příštích vlastní život nést, mrtví i ti, co po nás budou žít, jsme vlasti stráž a její pevný štít,“ zpívali tehdy muži při skladbě „Věrni zůstaneme“. Tehdy naposled byla na sletu i v průvodech ve vyzdobené Praze provolávána sláva bývalému prezidentu Benešovi a tehdy poprvé nový režim ukázal svoji pravou tvář zatčením šedesáti Sokolů.

Ptám se, co nám dnes i po sto padesáti letech může Sokol nabídnout kromě utužování těla? Je to mnohem, mnohem více, než jenom fyzický odpočinek a přípravu vynikajících sportovců. Řekl bych dokonce, že odkaz, který nám jeho zakladatelé zanechali, je dnes důležitější a aktuálnější, než v dobách minulých. Jsme svědky mnoha morálních poklesků, často u vysokých představitelů veřejného a obchodního života, denně vídáme malicherné stranické hašteření a až příliš často se setkáváme s projevy neúcty k druhému. Vytrácí se pokora, tolerance, obětavost pro vyšší principy, mizí duch bratrství i láska k vlasti, čest a jiné mravní hodnoty se stávají prázdnými pojmy, na mnoha místech světa jsou svoboda a demokracie stále omezovány.

Proto je dnes sokolská myšlenka tak živá, právě proto je dnes třeba vysoké sokolské ideály a hodnoty připomínat a usilovat o jejich naplňování. A za to Vám všem, sestry a bratři doma a na celém světě, upřímně děkuji.

KAREL SCHWARZENBERG
ministr zahraničních věcí České republiky