Dovolte mi, abych při příležitosti významného sokolského výročí – úctyhodných 150 let od založení České obce sokolské – nejen vyslovil upřímné blahopřání jménem Českého olympijského výboru, ale také připojil krátké zamyšlení o některých styčných bodech českého olympijského hnutí a sokolství.

Je známo, že zakladatel Sokola PhDr. Miroslav Tyrš, se svým dílem přihlásil k antické olympijské tradici a mj. usiloval o to, aby rodící se české tělovýchovné hnutí navázalo na úkoly a funkce řecké tělovýchovy. Zdůraznil to jak ve svém spise Hod olympický – text,   který významně přispěl k informovanosti české veřejnosti o antických olympijských hrách, v programovém prohlášení Sokola Náš úkol, směr a cíl, v práci Základové tělocviku, ale i tím, že přirovnával první sokolský slet z roku 1882 k antickým olympijským hrám.

V dosavadní v historii ČOV a Sokola nelze vždy hovořit o bezproblémové koexistenci či dokonce spolupráci. Jiří Guth, zakladatel ČOV a člen Sokola, se po I. olympijských hrách 1896 v Aténách v časopise Sokol obrací v první řadě na Českou obec sokolskou s žádostí o podporu olympijského hnutí.  ČOS však – podobně jako ostatní gymnastické federace – olympijské hry a sport zaujala zpočátku odmítavý postoj: vytýkala jim individualismus, nezdravou specializaci, honbu za vítězstvím a také „nedostatek vlastenectví“. Nicméně už v roce 1900 se František Erben zúčastnil gymnastických soutěží II. olympijských her 1900 v Paříži. Na VI. olympijském kongresu v Paříži v červnu 1914, kde se jednalo o budoucích „olympijských pravidlech“ a kde se národní olympijské výbory mění de facto ve státní podle zásady „jeden stát – jeden národní olympijský výbor“ zastupoval české sportovce vedle Jiřího Gutha též starosta ČOS Josef Scheiner. Po vzniku Československa se sokolové účastní VII. olympijských her 1920 v Antverpách a poté začínají měnit svůj postoj k olympijskému hnutí a k olympijským hrám. Zlatým písmem je v naší olympijské minulosti zapsán Sokol Bedřich Šupčík, na VIII. Olympijských hrách 1924 v Paříži získal první olympijské vítězství pro české sportovce. Také řada dalších našich olympijských především gymnastických medailí byla dílem sokolů, např. olympijští vítězové z řad sokolů – Ladislav Vácha (OH 1928), Alois Hudec (OH 1936), družstvo žen (OH 1948), pokračování tradice sokolské gymnastiky lze sledovat až do roku 1960 (Eva Bosáková).

V současnosti je Česká obec sokolská členem pléna ČOV, členem velmi užitečným, neboť oba subjekty spojuje to, co kromě jiného mají ve svých programech – mravní výchova a kulturní činnost.

 Mám-li vyslovit přání do budoucna, tak ať Sokol dál při respektování proměn doby kráčí po cestě, kterou mu vytýčili jeho zakladatelé, kterou naplňovaly také  generace jejich následovníků a která ani současníkům - a také společnosti, která nás obklopuje -  nebude lhostejná.   

MILAN JIRÁSEK
předseda Českého olympijského výboru