Je pro mne velkou ctí, že mohu krátkou úvahou přispět, v zastoupení českých a moravských památkářů do publikace věnované 150letému výročí založení Sokola vynikajícími osobnostmi české kultury, vědy a veřejného života, Miroslavem Tyršem a Jindřichem Fügnerem. Toto výročí je významné i pro českou památkovou péči, protože náš odbor má se stále živými ideály sokolského hnutí mnoho společného. Obě hnutí mají v principech a motivech své činnosti zakotvené hluboké vlastenectví. Vlastenectví pozitivní, vzdálené jakémukoliv šovinismu. Zároveň je jim společný neméně hluboký altruismus. V oblasti vztahu společnosti ke kulturnímu dědictví to byly právě vlastnosti, které motivovaly již v roce 1794 vznik prvního dobrovolného památkářského sdružení – Společnosti vlasteneckých přátel umění. Jeho členové nejen obětavě a s velkým zájmem studovali a zčásti i sbírali národní starožitnosti, jak se tehdy památkám říkalo, ale usilovali i o povznesení národní vzdělanosti a rozvíjení smyslu obyvatelstva pro krásná umění. Tento zřetel stál u založení Obrazárny Společnosti, do níž její členové ochotně zapůjčili či začasté i věnovali umělecká díla ze svých soukromých sbírek s cílem učinit je přístupné široké veřejnosti. Tím položili základ dnešní Národní galerie. Společnost vlasteneckých přátel umění pozorně sledovala soudobý rychlý hospodářský vývoj a tam, kde začínal ohrožovat cenné hodnoty národního dědictví neváhala energicky vystoupit na jeho obranu (její zásluhou byla například ve čtyřicátých letech 19. století zachráněna větší část ke zboření určené Staroměstké radnice v Praze). Stejné údaje, tedy ušlechtilý, humanisticky pojatý patriotismus a altruistické úsilí podpořit vzdělanost i zdravý fyzický vývoj národa se staly hlavní motivací díky níž Tyrš a Fügner založili Sokol a přetvořili ho záhy v široké celonárodní hnutí. Významnou inspirací byl pro ně princip pěstovaný v prostředí antických řeckých demokracií, Řeky nazývané kalokagathie – harmonické spojení tělesné i duchovní složky lidské osobnosti. I v Sokole šlo o paralelní rozvíjení fyzické zdatnosti populace spolu s pěstováním jejího smyslu pro krásu a zájmu o duchovní hodnoty. Jaká zajímavá, nikoli náhodná příbuznost východisek a cílů obou našich tehdejších vlasteneckých hnutí. Miroslav Tyrš jako přední český estetik, historik a znalec umělecké tvorby navíc svým pedagogickým působením na pražské univerzitě vytvářel základní předpoklad vztahu mladé generace k uměleckým památkám a jeho manželka Renáta, dcera Jindřicha Fügnera, jako neméně renomovaná historička umění se v tehdy teprve formující památkové péči osobně nejednou přímo angažovala.

Vyváženost rozvoje fyzických a duchovních vlastností a potřeb člověka, v současné památkové péči mající jakési volné analogie v ochraně jak hmotných, tak i nehmotných památek, zůstávají, spolu s neutuchajícím vlastenectvím i v současnosti platnými principy činnosti obou hnutí – památkářského a sokolského. Stopadesátileté výročí vzniku Sokola nechť je pro nás připomenutím a pobídkou, abychom je dále rozvíjeli.

NADĚŽDA GORYCZKOVÁ
generální ředitelka Národního památkového ústavu