Co Sokol dal této zemi, jakou daň přinesli sokolové oběma hrůzným totalitám a jaká je vlastně budoucnost Sokola?
Ke 150letému výročí založení bude napsáno a řečeno mnohé. Proto se omezím jen na to, co bylo pro mne osobně to podstatné.

Myšlenka ,,ve zdravém těle, zdravý duch“, kopírovaní antické filozofie, měla vyprovokovat umdlévajícího ducha obyvatel země, která po staletí žila v porobě. Země, ač rozlohou nemalá, ale s historií tak bohatou, že žádná země na evropském kontinentu se s ní nemůže měřit.
Tedy posílit ducha, tělo a tím sebevědomí. Ti, kteří se této nesnadné role ujali, zprvu Tyrš a Fügner, měli záhy následovníky stejně nadšené. A co musím zvlášť zdůraznit, veškerá činnost byla prováděna dobrovolně, bez jakéhokoliv osobního prospěchu, což je v dnešní době pojem téměř neznámý.

Sokol stál u kolébky nově se rodícího Rusku, z carské monarchie ve svobodnou slovanskou zemi. Skutečnost, žel, byla jiná a proto také mnoho sokolů – legionářů se z bojů a z cesty sibiřskou magistrálou nevrátilo domů.

Sokol stál na prahu první republiky. Také legendární prezident T.G.M. Byl členem Sokola a účastníkem všesokolských sletů. Více jak jeden milion členů tvořilo tak mohutnou členskou základnu, jakou neměla žádná jiná organizace. To byl silný nepřítel proti nastupující nacistické totalitě a genocidě. Proto daň, kterou zaplatili sokolové v letech 1939 – 1945 je nezměřitelná jak na životech a zdraví, tak na majetku a nemůže být nikdy zcela vyrovnána.

Ale Sokol se po roce 1945 znovu vzchopil a bez ohledu na politickou příslušnost svých členů opět začal budovat. Všesokolský slet v roce 1948 byl ukázkou obrovského všenárodního vzepjetí, ač tomu předcházel únorový puč. A přišla odplata. Co nezlikvidovali nacisté, dokončili komunisté. Vlastní lidé vlastním lidem. Opět nezměřitelné ztráty na životech a na zdraví tisíce vězňů - sokolů v Jáchymově, Leopoldově a jinde. Opět zlikvidovaný majetek, který do dnešních dnů nebyl vyrovnán.

Rok 1989, jeho průběh a hlavně závěr, přinesl novou naději. Sokol opět povstal. Přes všechny problémy uvnitř organizace, která se vypořádává s dosud nevyřízenými účty, nabízí nejen Věrné gardě, ale především mladé generaci uplatnění v zajímavých sportovních disciplínách, což překonává původní představy zakladatelů Sokola.

V mém osobním životě má Sokol a sokolství nezastupitelné místo. Narodila jsem se do sokolské rodiny, provdala jsem se do sokolské rodiny. Můj tchán byl žákem Miroslava Tyrše, můj tatínek dlouholetý vzdělavatel Orlické župy a posléze jejím posledním starostou před zrušením Sokola nacisty. Mně dal svým osobním příkladem takový vklad, že jsem čestně přežila dobu za mřížemi i před mřížemi.
Je mně líto, že se již osobně nemohu zúčastnit hromadných vystoupení na všesokolských sletech, ale Sokolu a jeho idejím vděčím za vše, co jsme prožila a prožívám a v tomto duchu budu pomáhat do konce svého života.

Budoucnost Sokola? Nevím, jak obstojí dobrovolná práce našich rodičů a mé generace v tomto bezohledném a nenasytném světě.
Kombinace sportovních disciplín ve spojení s přírodou, to je krásný program pro mladou generaci. Samozřejmá kázeň a disciplína – to jsou faktory, které by měly být zakódovány do výchovy mladé generace. Pak bude Sokol nezničitelný a narodí se další Alois Hudec, Marie Provazníková a jiní.

NADĚŽDA KAVALÍROVÁ
předsedkyně Konfederace politických vězňů České republiky