je pro mě velká pocta, být vyzván abych se vyslovil k pozoruhodné historii Sokola - pro mě sokola z Brna Králova Pole.

V Králově Poli jsem vyrůstal, a  po přestěhování s rodiči do Prahy trávil jsem každé léto u mého dědečka a babičky nejdříve v Berkově a poté na Červinkově ulici. Téměř každodenně jsme byli v blízkosti  areálu Sokola nebo o Sokolu hovořili. Pro oba mé prarodiče byl Sokol tou nejvýznamnější součástí jejich života. Toto se přeneslo na jejich syny a částečně i na mě. Věřte, že dnes, když si léčím bolavá záda, přál bych si aby, má láska k Sokolu nebyla bývala narušena dogmatikou a nesmyslnosti školy v 50. letech.

Vyraz ,,to je sokol!“, ,,drží se jako sokol!“ , ,,chová se jako sokol!“ jsem jako dítě plně nechápal. Věděl jsem, že mají význam hrdý, vlastenecký a pozitivní. Až časem, při procházkách po Brně a při houbaření s dědečkem a strýci, jsem začal objevovat historii Sokola. První světová válka, založení svobodného Československa, slety a cvičení, ,,v zdravém těle zdravý duch“ a poté odvaha a odplata za druhé světové války a posléze za komunistického režimu. Potkával jsem s dědečkem nádherné lidi - sokoly, se smutkem v očích a v srdci z toho, co se v Československu odehrávalo.

Ideály Sokola měly vliv na vše pozitivní, co se v naší rodině odehrávalo. Když jsem obdivoval dědečka Vladimíra a babičku Marii, jak jdou hrdí a vzpřímení, řekli jen: ,,Vždyť jsme sokolové.“ To slovo - ten titul - pro ně znamenalo vše.

Dnes musím přiznat, že jsem měl dát víc na svého dědečka a ,,cvičit jako sokol“. Nepamatuji si, že bych ho někdy slyšel mluvit o bolavých zádech. Spíš pokřivených charakterech…

Ať se vám daří

PETR SÍS
výtvarník