Když slyším slovo Sokol, vybavím si svého dědečka. Byl klasická stará škola. Každé ráno se myl studenou vodou a každý den co si pamatuji cvičil sokolské sestavy. A já jsem musel cvičit s ním. Nejvíce mě bavili, dnes pro mě vtipné, cviky s dřevěnou tyčí. Tu jsem si pak směl vypůjčit a hrál jsem si na to, že je to meč a já sekám drakům hlavy.
Sokolové mně v dětství přišli jako armáda, do které bych vstoupil na rozdíl od armády jako takové rád. Vždyť to byl vlastně kmen indiánů, které jen místo pera orlího zdobilo pero sokolí.

RUDOLF BRANČOVSKÝ
výtvarník, frontman kapely Poletíme?