Když se řekne Sokol, na prvním místě se mi vybaví láska k vlasti, identifikace s republikou. Tedy něco, co nám dnes v naší situaci chybí, co překryla lhostejnost či nebezpečné tendence nacionalistické. Věřím tomu, že Sokolové byli ochotni za Masaryka a demokracii nasadit život. Pěstovali odolnost, statečnost a – poctivost!

Vzpomínám na jednu dámu v Počátkách, která chodívala na bohoslužby a kterou jsem často navštěvoval. Bylo jí hodně přes osmdesát, ale do poslední chvíle byla neuvěřitelně vitální. Nejenže i ve vysokém věku cvičila, ale především každý večer poslouchala Hlas Ameriky a nepřestávala doufat, že svoboda jednoho dne přijde. "Pane faráři," vítala mě, "slyšel jste? Včera mluvil pan president! Bude přece pan Havel náš příští president, viďte?" A to byl, prosím, rok 1987.

Dnes Sokol nemá na růžích ustláno, ale je vynikající, že pokračuje. Kdo ví, možná jeho čas ještě přijde. Lásku k demokracii bychom měli pěstovat i podporovat. Neboť demokracie – jak říkával Masaryk – je politickou formou Ježíšova náboženství lidskosti.
Přeji Sokolu ke 150. narozeninám vše nejlepší!

ŠTĚPÁN HÁJEK
farář Českobratrské církve evangelické