Sokolská organizace slaví v roce 2012 150 let své existence. To je nepochybně významná a respektovaná událost, která přímo vybízí k zamyšlení nad současností a budoucností Sokola.  Při takových úvahách je ale třeba vyjít z minulosti a ze stavu společnosti v době vzniku a působení této organizace. Sokol byl založen jako tělovýchovná organizace, ale velký význam měl nepochybně i pro sebeuvědomování českého národa. O tom svědčí mimo jiné i to, že byl za své existence několikrát totalitními systémy zakázán. Nejprve v roce 1915 rakouskou administrativou a pak v roce 1941 nacisty. A nakonec byl pohlcen tzv. sjednocenou tělovýchovou v roce 1948. Ale kdykoliv to bylo možné tak Sokol ožil.  Stalo se tak po ustavení Československé republiky a pak v roce 1968, v období „Pražského jara“. V době „normalizace“ byl opět zakázán. O čem tato minulost Sokola svědčí?  Především o tom, že byl všem totalitám nebezpečný. A také o tom, že má silné kořeny.

Na ně je třeba navázat. Ale není to vůbec snadné. Doba se od založení Sokola velmi změnila. Existují posilovny a sportoviště různého druhu. Ve sportu se točí velké peníze. Lidé sedí u televize a u počítačů, v lepším případě se intenzivně věnují jednomu konkrétnímu sportu. A zde vidím místo pro Sokol, jako organizaci nabízející jiný způsob života. A jsem si jist, že nadejde doba, kdy se lidé vrátí ke společnému cvičení, protože zjistí, že si tím nejen utužují zdraví, ale že je pro ně důležitý i společenský kontakt s lidmi podobného smýšlení.

Sám jsem chodil jako malý chlapec cvičit „do Sokola“ v Žitné ulici v Praze 2.  Otec mě k této aktivitě vedl, protože sám byl Sokol. A jeho otec, můj dědeček, byl v sokolské organizaci aktivně zapojen. O tom svědčí jejich dobová fotografie v sokolských stejnokrojích. Já už jsem se sokolské uniformy nedočkal, protože činnost Sokola v roce 1948 zakázali. Ale na své krátké působení v Sokole mám pěkné vzpomínky.

VÁCLAV PAČES
profesor biochemie