Po čtyřiceti letech komunistické totality a po jejím pádu povstal Sokol v roce 1990 znovu k životu. Povstal doslova z popela jako pták fénix. Jeho situace je však velmi obtížná. Dorostly generace, které o něm už nic nevědí. Sokol naráží na nejrůznější problémy pramenící z naší současnosti, která je zcela odlišná v porovnání s dobou, kdy Sokol byl založen, kdy vzkvétal a prožíval svá nejlepší léta. Proto se nedivme, vyskytne-li se otázka: není to anachronismus držet ho při životě? Copak naše současnost potřebuje jeho program? Co s ním v době internetu, klonování, globalizace, mediálního zpravodajství, které nás spojuje s celým světem a činí nás účastníkem celosvětového dění? Co se Sokolem při nynější honbě za prospěchem, za penězi? Není Sokol směšně zpozdilý a jakoby mimo naši dobu?
Kupodivu není. I tato doba potřebuje totéž, čeho bylo třeba před sto padesáti lety. Potřebuje kvalitního člověka, jehož tělesná, mravní a intelektuální stránka bude harmonicky vyvinuta.  Komunistické čtyřicetiletí zaselo do české společnosti příliš mnoho negativního, takže dnes opět stojíme před úkolem obrody české společnosti. Jedině kvalitní společnost je tvůrčí, akceschopná a obstojí v soutěži s ostatními. Pro Sokol je to dějinná výzva, aby nadále plnil úkol, jehož cílem bylo a je zkvalitnění českého člověka po stránce tělesné, intelektuální i mravní. Jenomže jeho situace je ztíženější o to,  že i uplynulé dvacetiletí obnovené svobody je poznamenáno mnoha negativními jevy a na to nestačí entuziasmus a elán, kterými byl Sokol vždy prostoupen. Je třeba na základě kvalitních analýz naší současnosti a naší společnosti hledat nové postupy a nová řešení. Problém není v tom: co dělat, ale jak to dělat. A právě to si vyžaduje důkladné zkoumání a rozbory.

Sokol v posledním desetiletí však stanul ještě před jedním zásadním problémem. Jak posuzovat své vlastenecké zaměření  (své češství) při vstupu  České republiky do Evropské unie?  Jsou dnes mezi námi tací, kteří se označují za Evropany, aniž tento pojem mají ujasněný a vědí, co má obsahovat. Někdy se v jejich podání zdá, že býti Čechem je cosi méněcenného.

Takže jak pohlížet na vlastenectví, které bylo pro Sokol příznačné? Odpovídám: je třeba chránit svou identitu, býti Čechy, projevovat své české národní uvědomění, ochraňovat a pěstit území, které je nám domovem. Pohlížet na sebe soudně, ale opírat se o vše pozitivní, co tvoří naši historii. Odvádět kvalitní práci, vyznačovat se solidním jednáním, zodpovědností a spolehlivostí nejen v kritických situacích – ale v každé situaci. Býti svébytní a občansky sebevědomí. Býti demokraty a naučit se demokracii žít. A vždy a za všech okolností být humanitní – být lidští.

Toto jsou hodnoty, které se po dlouhá desetiletí Sokol snažil pěstovat ve svém členstvu. Pro Sokol to není nic nového – jen je třeba, aby si to stále uvědomoval a v tomto úsilí pokračoval dál.

ZORA DVOŘÁKOVÁ
historička