STADION

Sokolský Stadion na Kounicově ulici je od roku 1929 sídlem tělocvičné jednoty Sokol Brno I, která si v letošním roce připomíná 150 let své existence. Stadion je mimořádné dílo meziválečné brněnské architektury, a tak jsou právě jemu věnovány hned dva programy našich oslav – komentované prohlídky po areálu Stadionu a samostatná publikace o jeho dějinách, současnosti a budoucnosti. Jak vlastně došlo k vzniku sokolského Stadionu?

Sokolská organizace založená již v roce 1862 se v počátcích svého vzniku potýkala v Brně s potížemi plynoucími z absence vlastních cvičebních prostor. Teprve po skončení první světové války zakoupila jednota stavební parcelu na bývalém městském hřbitově v Kounicově ulici, kde byl v roce 1922 v rámci oslav 60. výročí založení Sokola v Brně slavnostně otevřeno letní cvičiště od architekta Miloslava Kopřivy. Stavba samotné tělocvičny byla zatím z finančních důvodů odložena. Již v roce 1923 však vznikl na parcele při ulici Kounicově pavilon využívaný pro brněnské výstavní trhy, neboť stavba budoucího výstavního areálu v Pisárkách byla stále v nedohlednu. Po vybudování stálého výstaviště připadla budova pavilonu Sokolu Brno I, který v roce 1926 vypsal soutěž na jeho přebudování a výstavbu tělocvičen a společenských prostor. Ideové návrhy předložili architekti Jindřich Kumpošt, Antonín Blažek a Miloslav Kopřiva. K vypracování stavebních plánů byl nakonec podle rozhodnutí poroty vybrán Jindřich Kumpošt, který navrhl tělocvičnu a pavilon jako dva samostatné objekty. Architekt však nebyl z technických důvodů schopen projekt dokončit včas, a tak se dohodl s Milošem Lamlem na převzetí zakázky. Laml propojil tělocvičný a společenský provoz jednopodlažní vstupní halou, jejíž monumentální portál s klenákem tvořil slavnostní bránu s vyhlídkou na navazující plochu venkovního hřiště. V levé části se nacházela tělocvična žen orientovaná velkými okny do ulice, za ní navazovala budova s tělocvičnou mužů. V pravé části areálu byly do dvou podlaží rozmístěny prostory společenského sálu (původní hmota výstavního pavilonu), kina a restaurace s rozsáhlou venkovní terasou. Celkové vyznění stavby z roku 1929 již odpovídá funkčně koncipovaným a oproštěným stavbám funkcionalismu. Jediným dekorativním prvkem zůstává monumentální vstupní portál, další plánovaná plastická výzdoba fasády či její šamotové obložení nebyly nakonec z finančních důvodů realizovány.

V souvislosti s nacistickou okupací v roce 1939 zabral sokolský Stadion Wehrmacht a samotná sokolská organizace byla o dva roky později rozpuštěna. Během spojeneckých náletů na sklonku války byl Stadion těžce poničen. Další likvidace Sokola nastala po roce 1948. Stadion tentokrát připadl T.J. Zbrojovce Brno. V 70. letech došlo k zásadním úpravám interiéru sokolského Stadionu a k výstavbě sportovní haly. Teprve s obnovenou činností sokolské organizace v roce 1989 je Stadion opět sídlem Sokola Brno I.